Historie kovové bižuterie

Šperky - tedy bižuterie - jsou staré jako lidstvo samo a zůstávají jeho nedílnou součástí dodnes a můžou za to ženy s jejich touhou být ještě krásnější.

Bižuterie a lidé se spolu vyvíjeli ruku v ruce, procházeli celou historií z období do období. Vývoj lidí, jejich schopnosti a zručnosti se odrážel na používaných materiálech. S postupem osvojování zpracování kovů vznikaly další techniky, jednalo se hlavně o šperky lité nebo tepané a různě ryté. Z vykopávek jsou známé nejrůznější typy náušnic, náhrdelníků, přezek, hřebenů spon a přívěsků. Po objevu skla a bronzu, přišli skleněné imitace drahokamů a perel, které lze považovat za základ pro šperky a bižuterii, jak jí známe dnes.

S rozvojem výroby drobného skla v severních Čechách a imitovaných skleněných kamenů na Turnovsku je úzce spjat i rozvoj některých řemesel, které mají původně pomocnou funkci - výroba pouzder a obalů, řemeslo formařské a zvláště pak řemeslo pasířské, z něhož se postupem doby vyvíjí zcela samostatný obor bižuterní výroby. Již ke konci 18. století se zavěšují broušené lustrové ověsy na kovový řetízek a navlékají na kovová ouška. Kombinace skla a kovu se vyskytovala u náušnic vyráběných v kovovém závěsu a u knoflíků s kovovým spodkem.

Kovová bižuterie je označována také jako pasířská práce, jak se původně označovala výroba středověkých ozdobných pásů se zasazenými kozákovskými polodrahokamy a později výroba veškerých šatových ozdob z kovu, případně se zasazenými skleněnými kameny. Od roku 1766 bylo pasířské zboží vyráběno z kotlíků zhotovovaných ručním razníkem na dřevěné podložce. Kromě šatových ozdob se vyrábějí také hřebeny, přezky, kovové knoflíky, kování na dýmky a jiné drobné kovové zboží. Rozvoj pasířské výroby je však podmíněn zvýšením technické úrovně. Od osmdesátých let 18. století se provádí moření kovů, dále stříbření studenou cestou a leštění. Zavěšují se broušené lustrové ověsy na kovový řetízek a navlékají na kovová ouška. Kombinace skla a kovu se vyskytovala u náušnic vyráběných v kovovém závěsu a u knoflíků s kovovým spodkem. Zvýšení úrovně výroby navíc prospívá roku 1820 příchod několika pasířů z německého Obersteinu. Na Výstavě průmyslové výroby Čech roku 1829 ve Vídni sice není žádné pasířské zboží zastoupeno, soupis exponátů na této výstavě svědčí o převaze skleněného zboží nad kovovým. V roce 1842 jen pouze v Jablonci pracuje 53 pasířů, kteří vyrábějí nepravé šperky z kompozičních kamenů. O rostoucím významu tohoto odvětví výroby v průběhu 19. století není žádného sporu. Rytecká práce je však z převážné části prováděna po domácku.

Kovová bižuterie byla často přisuzována výlučně německému obylatelstvu v jablonecké oblasti. Kromě celého exportního průmyslu se soustřeďoval také potřebný kooperující průmysl, výroba obalů a adjustáže, rytci, nástrojaři, zámečníci apod. Po 2. světové válce a příchodem komunismu se malé provozovny rušily a vše bylo soustřeďováno do velkých celků - Bižuterie, Preciosa, Jablonecké sklárny, Železnobrodské sklo. Po změně společenského systému v roce 1989 dochází k privatizaci těchto celků a tím i k decentralizaci. Začínají vyrůstat nové bižuterní firmy ryze soukromé a teprve po více než deseti letech se začínají narovnávat pokřivené výrobní a exportní vztahy, jež vznikly za posledních padesát let.

Zdroj: Vapen.cz